Ford Ranger 2,5TDCi
Ford vyrábí nejprodávanější „pick-up truck“ na světě, F-150. Tohle není on, ale jeho menší, asijskoevropský bráška.
Znáte ten pocit, když jdete na maškarní bál: máte
na sobě něco bláznivého, trhlého, zkrátka naprosto nepatřičného.
Kdybyste v tom vyšli ve všední den na normální ulici, připadali
byste si zřejmě pěkně trapně, ale na správném místě,
ve správnou chvíli je to jiné. Ten pocit je povznášející, děláte
něco velmi neobvyklého a ostatní to chápou.
S některými auty je to dost podobné. Většina těch
plechových mechanických krabic na kolech je v zásadě skoro úplně
stejná. Jistě, některá jsou kvalitnější, jiná mají
lepší podvozky, sem tam je nějaké opravdu pekelně rychlé –
ale když se to vezme kolem a kolem, jen málokdy se něčím výrazně
liší. Jistě je to i částečně profesionální
deformace ale zrovna včera jsem musel cestou domů po dvou
kilometrech zjišťovat, v čem že to vlastně jedu, jestli
je to KIA, nebo Subaru...
Když se pak motoristickému novináři dostane do rukou něco, co
opravdu vyčnívá, je to svého druhu svátek, týdenní maškarní bál.
Třeba svého času takový Opel Speedster, či Nissan 350Z.
Nebo zběsilost typu Street Kart. A nebo Ford Ranger.
Jak moc jste drsní?
Tyhle velké terénní pick-upy zapadnou do evropské krajiny stejně
dobře, jako Miloš Zeman do diskotéky Karlovy Lázně. Při
jízdě po městě vidíte překvapené pohledy kolemjdoucích.
Někteří pobaveně kroutí hlavou, u jiných se dá v obličeji
přímo vyčíst, jak si říkají: „panečku, ten musí
mít ale malé... sebevědomí.“ A potom přijedete na Národní
a zkusíte zaparkovat. Pak to zkusíte ještě šestnáctkrát a když
se vám to druhý den odpoledne podaří, zjistíte, že vám někdo
ukradl všechny věci z korby.
Kupovat si takové auto do města je čirý masochismus, nemůžu
přijít na jediný důvod, proč by to rozumný člověk
dělal. Ale ani za hranicemi města není vyhráno. Tvrdý terénní
podvozek s rámem a tuhou zadní nápravou není zrovna vzorem jízdního
komfortu. Ranger drsně nejen vypadá – pokud v něm chcete
jezdit, musíte být pořádně drsní sami. Vyrazil jsem po
asfaltkách v okolí Zdic, Zbiroha a Křivoklátu a když jsem se po
dvou hodinách vrátil domů, měl jsem docela dost. Ty silnice
nejsou vyžehlené, ale ani nejsou nijak zběsile děravé, takže
bolavá záda musíte čekat po většině dlouhých cest. Ale
abych byl spravedlivý – minulý Ranger byl v tomhle opravdu bolavá záležitost,
ten nový je o dost lepší. Především má lepší sedačky,
které vás uchrání těch nejhorších rázů. Nicméně ani
ony nedokážou skrýt fakt, že Nissan Navara i Mitsubishi L200 jsou na
tom s jízdním „komfortem“ líp.
V hlavní roli robusnost
Když už jsme narazili na japonskou konkurenci, ani Ranger není čistokrevný
Ford – je to vlastně převlečená Mazda BT-50 a vyrábí
se v továrně v Thajsku. Na východních trzích ho seženete také
jako Isuzu Rodeo a Toyotu Hilux. Důležité je, že je vyrobený tak,
aby drsné východoasijské podmínky vydržel. Tuhá zadní náprava s
listovými pery vás sice vyklepe, ale je levná a nepraskne, ani když
budete mít na korbě dva pářící se slony.
Pokud budete dodržovat servisní prohlídky (po 20 000 km), motor vydrží
věky. Je to dvouapůllitrový čtyřválcový turbodiesel
TDCI, původem opět od Mazdy, o slušném výkonu 104 kW/141 koní
(stará verze měla jen 109 koní a opravdu nestačila) a pokud
nebudete mít nehoráznou smůlu, nebude 300 tisíc kilometrů potřebovat
nic než naftu, olej a drobné spotřební záležitosti.
Kromě toho skutečně dobře táhne už od nějakých
1800 otáček, není přehnaně uřvaný a spotřeba
se dá udržet kolem deseti litrů. Pětistupňová převodovka
stačí i na dálnici, i když ve vyšších rychlostech to není
zrovna med. Rozjíždět se můžete klidně na dvojku, jednička
je velmi krátká a slouží především k rozjetí přívěsu,
který může mít až tři tuny.
Zajímavé je, že se Ranger v zatáčkách vůbec nenaklání tak
hrozně, jak jsem čekal. U některých velkých pick-upů
máte při trochu rychlejším nájezdu pocit, že byste měli
rychle stáhnout okénko a odrážet se dlaní o asfalt, aby se to celé
nepřevrhlo, ale tohle auto si zachovává vážnou tvář. Na
„sportovní“ jízdu ale samozřejmě zapomeňte – auta s
karoserií na tuhém rámu mají většinou řízení přesné
jak upilovaná brokovnice a Ranger není výjimkou. A kromě toho ve
volantu není cítit vůbec nic.
Fuj, asfalt!
Až dosud jsem se za volantem Rangeru cítil jak v masce klauna na Václaváku,
jenže konečně přišel pátek a já dal hned za Prahou
sbohem asfaltu a pokračoval středočeskou divočinou.
Rozhodl jsem se prozkoumat pár neznámých odboček, což mělo v
jednom případě za následek téměř kilometrové couvání
hustým křovím. Přesvědčil jsem se ale o tom, že
Ranger se jen tak něčeho nelekne. Redukční převodovka
a uzávěrky diferenciálů vám pomůžou vyškrábat se i z
hodně ošemetných situací a velmi jsem ocenil i „akčně“
vyhlížející přístroje na vrcholu středové konzoly. Je mezi
nimi totiž i náklonoměr, který se na neznámé a vykotlané cestě
opravdu hodí. Řekne vám, že si můžete dovolit o hodně víc,
než se zdá. A když vyjedete z kamenité a bahnité rokle na uklouzanou
travnatou louku, stačí odpojit čtyřkolku, nechat zabírat
jen zadní kola a bavit se dlouhatánskými drifty v bezpečné šedesátikilometrové
rychlosti.
Nový Ranger je nesrovnatelně lepší, pohodlnější, praktičtější
a úspornější, než předchozí drsný model. K jeho velké smůle
mu ovšem od minula vyrostla velmi nepříjemná konkurence. Pokud ho
chcete především k práci na farmě, nebo na stavbě, bude
vyhovovat naprosto skvěle. Pokud ho ovšem hodláte používat i k běžnému
ježdění po silnicích, nebo městech, Nissan Navara to zvládne
o něco lépe. Je pohodlnější, má lepší výbavu a delší
servisní intervaly.
- Motor: přeplńovaný řadový čtyřválec, 2499 cm3
- Výkon: 143 koní
- Toč. moment: 330 Nm
- Cena: 864 990 Kč
