Jižní Brdy

výlet po vrcholcích

Název vrchu Třemšína pochází údajně od tří zlatých prutů neboli "šínů", potopených v hradní studni. Vrch nazýván Jaroslavem Vrchlickým "král brdských lesů".

Původní hrad, který zde stával, byl zpustošen za husitských válek kolem r. 1420. Úvahy o předslovanském osídlení se zatím nepotvrdily. Takže se má za to, že hrad založil až patrně jeden z příslušníků rodu Buziců, snad na rozhraní 12. a 13. stol.

Na hradě vládli páni z Třemšína, jejichž znak byl původně stejný jako znak pánů z Rožmitála. Listinami doložen jako první Beneš z Třemšína z r. 1349.

V 16. stol. se hrad již nazývá "opuštěný". Arcibiskup kníže Salm (+1810) si Třemšín zamiloval a dal jej upravit tak, aby byl zpřístupněn. Od těch dob se sem konávaly poutě a to neděli po Proměnění Páně.

Od 60-tých let 19. stol. zde bývaly národní slavnosti za účasti lidu z okolí. R. 1869 byl zde chystaný tábor lidu zakázán. R. 1888 zde dal arcibiskup hrabě Schönborn vystavět dřevěnou rozhlednu asi 18 m vysokou a z ní býval krásný výhled do širokého okolí. Výlety na Třemšín byly konány při sjezdech rožmitálských rodáků v l. 1905 a 1922. Za 2. svět. války bylo mnohokrát bezvýsledně jednáno o výstavbě nové rozhledny. Národní pouť na Třemšín byla také konána v r. 1946.

V současné době je rozhledna na Třemšíně upravena z trigonometrické věže. O zřízení nové rozhledny se jedná.

Nedaleko Třemšína na severním hřebenu jsou také pozůstatky tvrziště - Hengst (757 m), které mělo za úkol zřejmě střežit hrad Třemšín na straně z hradu neviditelné.

Pod vrcholem Třemšína můžeme na jeho východní straně vidět kamenný rozsyp. Podobný rozsyp je také severněji na straně západní.

Níže pak, na křižovatce cest, vedle Gangloffova kříže,  je malá, částečně zděná a zčásti dřevěná Třemšínská bouda.

Pár pověstí o tomto místě

čerpáno z internetu

Třemšín (827 metrů) byla vždy opředena velice zajímavými pověstmi, které z ní učinily skutečně bájnou horu. V dávných dobách v brdských lesích řádil hladový vlk, potuloval se mrzutý medvěd, číhal lstivý rys, traviny deptal zubr a v bažinách rozrýval kyprou zemi divoký kanec. Od pradávna tento kraj byl i domovem podivných bytostí: zakletého obra, zlého draka, ohnivého hada a samozřejmě i čerta, který vytlačil do balvanu zvaného Čertův ranec svá kopyta.
Specialitou je takzvaný třemšínský mužíček, drobínek s obličejem popraskaným jako dřevo starého pařezu. Pohybuje se po Třemšíně nesnadno, dlouhé vousy mu totiž překážejí v chůzi. Hlavně dřevorubci, kterým strašidelný mužík dovedl také pomoci, se s ním setkávali poměrně často. Někdy bývá viděn u studánky Roubenky při staré cestě do Roželova a spatřili ho i přímo v hradě Třemšíně. Je o něm známo, že lidem nejen pomáhá, ale dovede je i pěkně pozlobit.

Na vrcholu Třemšína žil dlouhou dobu drak. Mít draka skoro za humny, to bylo pro místní těžké. Dlouho jej nemohl nikdo zahubit. Řada rytířů odjela s nepořízenou  a svalnatí mladíci z okolí, kteří se na draka občas vypravili, utekli, sotva ho spatřili. To, co se nikomu nepodařilo, vyřídila jakási žena nesoucí svému muži do lesa oběd. Měla sebou také srp, protože si chtěla nasekat čerstvou trávu pro svou bílou kozičku. Najednou se na ní z houštiny vrhne obluda, z nozder jí šlehá dým, z očí blesky. Statečná žena se ale nedala. Máchla rukou a zasekla drakovi srp do hlavy. Drak bolestivě zařičel, plameny rázem vyhasly a jeho drápy se zaťaly do hlíny. Pak se z posledních sil odplížil i se srpem v hlavě pryč a od té chvíle ho nikdo nespatřil.

Na svahu Třemšína se také zjevuje ohnivý had. Jeho tělo je zelené, oči mu svítí jako drahé kameny, místo jazyka mu z tlamy šlehá rudě žhnoucí plamen. Had je jedním z nejstarších symbolů lidstva. Není mytologie, v níž by had nehrál dominantní roli. Kupříkladu v židovském Starém zákoně byl vtělením ďábla. Skutečně esoterním symbolem je had zakousnutý do vlastního ocasu, symbol věčnosti, nekonečna. A právě takový se na Třemšíně zjevuje. Vypráví se tu, že jeden chalupník z osady Hutě kdysi kácel na Třemšíně stromy. Bylo poledne. Dřevař se chtěl naobědvat, rozhlížel se, kde si prostře svou chudou tabuli a vidí, že se na jednom z pařezů sluní zlatý had. Vypadal jako tajemný šperk, jako nádherný náhrdelník. Chalupník vzal sekeru a hada bez milosti přesekl. Z rány zprudka vyšlehly plameny, had se v okamžení spojil, vložil si ocas do tlamy, vytvořil ze svého těla kolo a začal chalupníka pronásledovat. Naštěstí měl chalupník z Hutí rychlé nohy a stačil doběhnout domů.

Na vrcholu Třemšína stával hrad. Tak jako sama hora, má i hrad své místní pověsti. V druhé polovině 13. století jej zde vybudoval starobylý rod Buziců, jež prý odvozoval svůj původ od legendárního Bivoje a proto byla v jejich rodovém erbu kančí hlava, která se pak dostala i do znaku samotného města Rožmitálu. Druhá pověst praví, že Rožmitál vděčí za svůj znak historicky doloženému Jetřichovi z Buzic (též Dětřich, Dětříšek), který byl široko daleko známý silák. Jednou se v lese potkal s velikým kancem, holýma rukama jej přemohl a poté donesl na knížecí dvůr, kde kanci uťal hlavu. Tou si pak ozdobil svůj štít. Nakolik je tato pověst pravdivá nevíme, jisto je ale to, že Jetřich byl statečný válečník, který padl v bitvě u Trudný (roku 1110), kde hájil práva svého lenního pána proti Polákům.

www.offroad-atv.cz